|
(csárda = maďarsky venkovská krčma) maďarský lidový tanec, šířený převážně romskými hudebními soubory.
Historie
původ čardáše je v maďarských verbuňcích (verbunkos), tancích,
které od konce 18.století provázely získávání mužů do vojska. Původní verbuňky začínaly
pomalým tancem, zvaným Palotás (palota = maď. Palác), po kterém následoval rychlý
čardáš, prováděný buď jako výlučně mužský tanec nebo jako párový tanec, při němž se muž
odlučuje od ženy a sólově improvizuje. V první polovině 19.století pomalá část verbuňků
vymizela. Čardáš se stal – vedle pomalých písní hallgató -
jedním ze dvou základních hudebních druhů tradičního repertoáru romských hudebních souborů v Maďarsku, na
Moravě a Slovensku i v příhraničních oblastech Slovinska a Chorvatska. [
The music of the Roma in Hungary
]
Charakteristika
čardáš je vždy sudodobý (2/4), s osminovou pulzací nebo jednoduchými synkopami, v
rychlém tempu, které se během provedení ještě zrychluje. Melodie, tvořená obvykle dvojperiodou, která odpovídá
čtyřem textovým řádkům, je nejčastěji v durové nebo mollové tónině, s občasnými melodickým alteracemi. Rozsah
většinou nepřesahuje oktávu.
Námětově patří čardášové texty většinou mezi mulatošne giľa (písně pro pobavení),
řidčeji mezi čorikane giľa (písně o bídě a sirobě). Textová forma je neustálená, počet
slabik v jednotlivých verších čtyřveršového schématu kolísá.
Provedení
čardáš je hudební žánr, interpretovaný tradičně hudebním souborem, v němž vedle
melodických nástrojů (obvykle housle)plní přinejmenším jeden nástroj harmonickou funkci (cimbál, nověji kytara, akordeon). Běžné je řazení hallgató – čardáš.
|
